zajímavosti

 

několik zajímavých informací stáhnuté z nějaké seminárky

 
Voda tvoří hydrosféru, jejíž součástí jsou oceány, moře i veškerá voda povrchová (tekoucí, stojatá, i ve formě ledu a sněhu, vodu v ovzduší = atmosférická, i voda v tělech organismů a podzemní. Voda světového oceánu tvoří 97 % veškeré vody na Zemi (2 % v ledovcích, 1 % sladká voda – řeky jezera).

Chemické složení vody (H2O) – dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku. Molekuly vody vytvářejí mezi sebou pevné vazby, které dále ovlivňují její fyzikální a chemické vlastnosti. Díky pevným vazbám mezi molekulami vody se při normálním tlaku udrží její pevné skupenství až od 0 do 100 stupňů C (největší hustotu má voda při plus 4 °C – anomálie vody).

Voda se na naší planetě nevyskytuje takřka nikde v čistém stavu (tj. jako voda destilovaná). Vždy jsou v ní různé příměsi a rozpuštěny sloučeniny. Nejvíce chloridy, sírany, bromidy a uhličitany. Největší zásobárnou vody je oceán. V mořské vodě je rozpuštěna řada solí – hlavně ch1ór, sodík, hořčík, síra, draslík a vápník.

Vznik vody: za velké množství vody vděčíme především postupnému odvodňování zemského nitra. Během miliardy let se z hornin, které se dostávali na povrch, uvolňovala do ovzduší voda. Při chladnutí měnila voda skupenství a postupným vysrážením vznikly oceány, řeky jezera a později i ledovce.

Význam vody: Voda a její koloběh úzce souvisí s procesy v atmosféře. Oceán je obrovským rezervoárem tepla, které získává ze slunečního záření. Se zpožděním několika měsíců až desetiletí ho opět uvolňuje do atmosféry. Pohyb odlišně teplých vodních mas je jedním z hnacích kol klimatického stroje (koloběh vody).

Blízkost oceánu také výrazně ovlivňuje místní klima (oceánské a pevninské podnebí). Kromě této základní funkce má voda význam také pro živé organismy, neboť je jednou ze základních stavebních látek živých těl. 0rganismy obvykle obsahují 60 až 99 % vody. Na nedostatek vody jsou různé organismy různé citlivé. Mezi organismy s velmi malou spotřebou vody patří hmyz živící se obilím, naopak velkou spotřebu mají vodní organismy i některé kulturní plodiny (např. pšenice).

Voda je v přírodě v neustálém oběhu, jehož základem je vypařování vody (především z povrchu oceánů) a následující srážky. Energii potřebnou pro oběh vody poskytuje sluneční záření.

Voda srážková a povrchová. Voda stojatá a tekoucí. 0rganismy jsou přizpůsobeny stavem svého těla i způsobem života množství vody v prostředí, kde žijí. Změnám vlhkosti prostředí se přizpůsobují postupně, nejnebezpečnější jsou vždy náhlé změny vlhkosti.

Období nedostatku představuje také zima, kdy je voda v pevném stavu a je pro organismy nedostupná.

Povrchové vody – voda z řek, jezer, bažin rašelinišť a vodních nádrží.

Podpovrchové vody – půdní voda (vytváří souvislou vodní hladinu) a voda podzemní (dutiny, pukliny, póry – stváří souvislou vodni hladinu)

V ovzduší – vodní páry, vodní kapky, ledové krystalky.

Většina vody na Zemi je slaná (mořská voda má salinitu 3,5 %, sladká méně než 0,5 % – v teplých mořích vyšší salinita – méně života, méně řas, záleží na tom také barva vody – v teplejších mořích – modrá, v chladnějších – zelená). Sladká necelá 3 % (z toho 2 % vázána ve věčném ledu a sněhu).

Pro člověka tedy využitelné necelé l % pozemské vody – z toho většinu (0,6 %) voda podpovrchová.

Voda v organismech působí jako rozpouštědlo, účastní se i biochemických reakcí (přeměny látek), vyztužuje a vzpružuje jejich těla a ovlivňuje tepelnou regulaci organismů. Mezi organismy a prostředím dochází k neustálé méně vody. Některým organismům přináší potravu. Z těl organismů odnáší škodlivé zplodiny dálkové výměny. Pro řadu druhů je jediným a hlavním životním prostředím. Tzn. voda představuje pro organismy nezbytnou podmínku života.

Podle toho, kde žijí, rozdělujeme

·                       suchozemské organismy

·                       mořské organismy

·                       sladkovodní organismy

·                       brakické (v místech kde se mísí mořské a sladkovodní vody – losos)

Sladká voda je důležitou složkou životního prostředí. Její spotřeba neustále stoupá. V posledních 50-ti 1etech stoupla čtyřikrát.

Stabilní roční odtok. Množství, které koloběh vody dovoluje opakovatelně použít, představuje jen tu část, která se každodenně vrací z pevnin do oceánů – tedy asi jen 40. tis km3 vody ročně. Toto množství nazýváme stabilní roční odtok. Všechnu tuto vodu nemohou rostliny, živočichové a člověk využít, protože největší podíl odteče prudkých deštích (26. tis. km3) v podobě přívalových vod, další část odteče řekami a potoky z neobydlených oblastí. (5. tis. km3). To znamená, že člověk může každoročně využít asi 9 tis. km3.

Roční spotřeba vody na osobu. Odhaduje se, že na světě činí roční spotřeba na osobu – 7–8 tis. m3. Celosvětová spotřeba vody pro obyvatelstvo – 4 tis. km3, což je méně než polovina vody, kterou můžeme odebírat.

Zdroje veškeré vody na Zemi jsou rozděleny nerovnoměrně – oceány, pouště, polopouště atd.

Také zdroje využitelné sladké vody rozloženy nerovnoměrně – oblasti s nadbytkem využitelné sladké vody např. Kanada, oblasti suché – např. v Africe. Česká republika – nepatří ke srážkově chudým oblastem, ale ve skutečnosti jsou srážky našim jediným zdrojem vody – protože přítok řekami ze sousedních zemí je zanedbatelný.