Sbírka motýlů

nad láhví vína se skleničkami v ruce sedí Žaneta a Milan)

Žaneta: Dnes večer udělám, co ode mne chceš.

Milan: (k divákům) Dnes večer udělám, co ode mne chceš, řekla mi po druhé láhvi vína. Napadlo mě, že bude asi opilá. Tak jsem se jí na to zeptal. (k Žanetě) Jste opilá?

Žaneta: Ty debile! Každej den musím udělat aspoň jeden dobrej skutek a zatím jsem neměla příležitost. Teď ji mám.

Milan: (k divákům) Potkali jsme se ve vinárně U džbánku, kam chodím už deset let bez úspěchu balit ženské. Dali jsme se do řeči proto, že ji zaujaly mé ploché nohy.

Žaneta: Máte ukázkový platfus. Jako ortopedka dokážu takovou věc ocenit. Mohu vás pozvat na skleničku?

Milan: Ehe... (k divákům) S rozpaky jsem přijal. Postupem večera se pěkně rozparádila. Zjistila, že mám ještě skoliózu a propadlý hrudník. (k Žanetě) Také máte pěkně propadlý hrudník.

Žaneta: Ty debile! Na moje kozy se vyser!

Milan: (k divákům) Bohužel jsem jí její lichotky nedokázal adekvátně oplatit...

Žaneta: Nepůjdeme ke mně domů. Pořádně si to užijeme... Mám tam sbírku motýlů. Ukážu ti jakej mají sosáček?

Milan: Také mám sosáček.

Žaneta: Ty debile!

Milan: (k divákům) Neustále mi říkala, že jsem debil a přitom se mnou měla takové úmysly. Nešlo mi to do hlavy. (k Žanetě) Proč mě lákáte k sobě domů, když jsem podle vás debil?

Žaneta: Třeba mě vzrušujou úchylky od normální fyziognomie. Vybočení páteře, kostní výrůstky, platfus. Pojď, ještě jsem dneska neudělala ten dobrej skutek.

Milan: (k divákům) Přiznám se, že mě to velmi lákalo. Už dlouho... už... nikdy jsem ještě... no, však víte... se ženou. Šel jsem. Normální řadový barák na předměstí. Záhonek růží, dřevěná pergola... Jen jedno mě udivilo. (k Žanetě)  Proč zamykáte všech (počítá) osm zámků?

Žaneta: Buď zticha, ty debile!

Milan: (k divákům) Mátlo mě to oslovení, ale pochopte, když celý život prožijete jako mnich...

Žaneta: Nevadí ti... Mám to ráda... brutálně.

Milan: Budu to mít rád jakkoliv.  (k divákům) Řekl jsem upřímně, když mě přivazovala k posteli.

Žaneta: Skočím se osprchovat.  (odejde)

Milan: (k divákům) Nepochopil jsem, proč náhle odchází. Čekal jsem, když v tom jsem spatřil v odrazu zrcadla všelijaké meče, mačety, bodáky a jiné zbraně. Dostal jsem strach. Nevím, kde se ve mně vzala ta síla, ale vyrval jsem se z provazů. Až nyní jsem si všiml zamřížovaných oken ložnice. Procházím místností... duté zvuky... Obrys poklopu pod kobercem! Nebyl čas na přemýšlení. Strhl jsem koberec a otevřel těžký poklop... (otevře se opona, za ní jsou přišpendlení, stejně jako motýli, muži s různými ortopedickými vadami) Otřesen jsem vešel do tajemné komnaty. (vrátí se Žaneta) Cítím její upřený pohled v zádech. (k Žanetě) Měl jsem se stát součástí sbírky až po sexu, nebo ten nebyl v plánu.

Žaneta: Po. Byl by to bouřlivý, neopakovatelný sex, po kterém bys usnul jako dítě a už se nikdy neprobudil.

Milan: (k divákům) Během vteřiny jsem zhodnotil celý svůj život. Poslušně jsem se vrátil do ložnice a nechal se znovu přivázat k posteli.