Krematorium

(zvuk rozvrzaného vozíku na mrtvoly – všechny zvuky vyluzovány budou ústně, příjezd výtahu, otevírání dveří, vjezd vozíku do výtahu, zavírání dveří… světlo, na scéně Čestmír, Kraus a vozík na mrtvoly s Nebožtíkem přikrytým od pasu dolů prostěradlem)

Kraus: Do kterýho?

Čestmír: Do mínus dvojky, do pekla… (smích)

(Mladej zmačkne čudlík, výtah se rozjede, po chvíli se výtah zastaví)

Co je, kurva? (předvádí paniku) Nejede výtah. Jsme tady zavřený s mrtvolou! Ach, bože, co budeme dělat?!... (smích - podívá se na Krause, který se na jeho vtipy tváří rozpačitě)

Čestmír: Novej co? Kraus? Jak se ti u nás líbí?

(Kraus pokrčí rameny)

Čestmír: Nebojíš se smrti? (smích)

Kraus: Já měl od malička radši mrtvý, než živý.

Čestmír: (s nevěřícím úsměvem) Vážně?

Kraus: Třeba kočky. S mrtvou kočkou se dá dělat věcí…

Čestmír: Jaký třeba?

Kraus: Hrát si s ní.

Čestmír: (ztuhne mu úsměv) Hm… Ale tady nejsou mrtvý kočky. Tady jsou mrtvý lidi!

Kraus: To máte jedno, po smrti už nikoho nezajímá, jestli jste byl člověk nebo nějaký zviřátko.

Čestmír: Tak už pojedem. (vyndá klíč a chce rozjet výtah, ten se ani nepohne) Tak, a je to!

Kraus: Co se děje?

Čestmír: Kouslo se to. To už je tenhle tejden potřetí.

Kraus: (zkouší zvonit) Nefunguje.

Čestmír: (buší do kabiny) Kurva Standó! Rozjeď to!

Kraus: Nic.

Čestmír: Zase čumí na AZ kvíz. Tak to jsme v loji.

Kraus: Snad nás bude někdo postrádat.

Čestmír: Tím bych si nebyl tak jistej. (kouká na hodinky) Jsou čtyři hodiny. My tady kamaráde klidně můžeme zkysnout přes víkend. To už se taky stalo. Kurva, Standó!Tyhle starý výtahy poruchu samy nenahlásej. A já mám mobil ve skříňce…

Kraus: (povytáhe svůj mobil z kapsy, ale vrátí ho nenápadně nazpě). Já taky.

Čestmír: A je to v prdeli. (k Nebožtíkovi) A ty moc nečum!

Kraus: (podívá se na Nebožtíka) Má krásný voči!

Čestmír: Dyť je to chlap!

Kraus: (okouzleně sleduje Nebožtíka) Mrtvý voči jsou úžasná věc. Ten pohled upřenej do nekonečna. Copak asi viděl naposled v životě?

Čestmír: Nic pěknýho to určitě nebylo, kouká jak vyvoraná myš.

Kraus: (zkoumá Nebožtíka) Copak asi uvidíte naposled v životě vy...

Čestmír: Co to meleš?!

Kraus: … Mě. Jeho. Tuhle kabinu.

Čestmír: Cože?!... Jo… Vtipný! A nemakej na něj, seš vadnej nebo co?

(Kraus políbí Nebožtíka a zasněně se podívá na Čestmíra)

Máš zahrádku? Já mám. Zahradničim. Rajčata, vokurky, celer. Já mám radši zeleninu. (Kraus se na něj podívá) Kedlubny… třeba.

(Kraus zkoumá Nebožtíka, blíží se ústy k jeho tváři)

Já si je dycky předpěstuju v truhlíku doma, sazenice dám do pařeniště… Nesmíš je ale zapomenout postříkat proti běláskům, protože voni do nich jinak nakladou… (zarazí se, Kraus políbí Nebožtíka na tvář)

…vajíčka. Voni tam nakladou vajíčka, z těch vylezou housenky, pak larvy a nakonec motýli… Spousta motýlů…

Kraus: Pohlaď ho!

Čestmír: (probere se) Nech toho! Ses zbláznil? To není normální, co tady děláš, ty úchyle! (volá) Standó! Dělej!

Kraus: Pohlaď ho!

Čestmír: Cch!

Kraus: (vytáhne sklapel) Pohlaď ho! (přejede skalpelem mrtvole po těle – trochu do ní řízne).

Čestmír: Jo, pohladit? (hladí Nebožtíka zprvu nejistě, Kraus ho povzbuzuje pohledem, Čestmírovi se hlazení zalíbí, hladí Nebožtíka oba, líbají ho, u pupíku se na sebe spiklenecky podívají, sestupují níž…)

(rozjede se výtah, světlo se mění na původní, hoši nechají své činnosti, otevřou se dveře, za nimi stojí Standa)

Standa: Co je? Bušíte jak blázni! Co se děje?

Čestmír: Hovno ne, zasek´ se výtah.

Kraus: Hovno. Výtah.