5. den (středa) - Noční můry Kuby Jakuba - stavění domečku

Dopoledne

Rozcvička
Na upíry - Děti jsou v kruhu. Uprostřed je upír. Upír jde někoho vysát - ten se zachrání tak, že řekne jméno někoho dalšího.

Kroužky
Každý vedoucí si vybere jednu činnost, na kterou se děti přihlásí (koupačka, zpěv, sport, výtvarno - oblíbená je kresba na kameny...)

Odpoledne

Stavba domečku

Děti vytvářejí společný dům, ve kterém by chtěli bydlet. Staví se v lese, z materiálů které najdeme. S sebou bereme provázky, šátky, papírky, Orffátka, které lze také využít. 

Ve chvíli, kdy máme domeček hotový, přečteme poslední část povídky.

Čtení povídky

Pošťák celý unavený dojde v malého hotýlku za vesnicí, pronajme si pokoj a usne hned, jakmile ulehne na postel. Začínají se mu zdát divé sny. Nejprve vidí 15 kilometrů dlouho řadu baťohů s vodou jak se vznáší ve vzduchu a kroutí jako had, pak vidí svojí milovanou Prahu, jak je celá v písku jako poušť, protože on se sousedem spotřebovali všechnu vodu. „Pomozte, pomozte!“ křičí ze spánku a na pomoc přichází houf dětí. „Co potřebuješ pošťáku Kubo Jakube?“. Pošťák Kuba Jakub jim poví o tom, kolik spotřeboval vody a jak ho to trápí, protože má pocit, že z celé Prahy bude jenom poušť. „S tím co bylo, už nic neuděláš,“ říkají mu děti. „Ale ještě máš čas, abys ovlivnil to, co bude!“ „Ale jak, poraďte mi jak!“ „Představ si všechno, k čemu potřebuješ vodu.“ odpoví děti. „Hlavně k pití! Tak já přestanu pít!“ „Ale ne tak zhurta pane pošťáku,“ uklidňují ho děti. „Spíš přemýšlejte, jestli by ale třeba nebylo možné, aby Vám při čištění zubů pořád netekla voda. A aby jste vodu ke splachování použil jenom tolik, co je zapotřebí. A když myjete nádobí, nemohl byste si vodu napustit, místo toho aby vám tekla proudem? A skutečně si myslíte, že je nutné mít auto každý týden, když je jen trochu zaprášené? Určitě přijdete na spoustu dalších věcí!“ „Máte pravdu.“ přitaká pošťák Kuba Jakub. Teď mě ještě napadá, že můžu šetřit i s elektřinou, když se kvůli ní také potřebuje tolik vody! Vždyť nemusím mít zapnutou televizi, když na ní nekoukám!“ „A nemusíte tolik topit, když si stačí vzít svetr. I k tomu je zapotřebí elektřiny!“ trumfují ho děti. „A budu zhasínat v místnostech, kde nikdo není.“ „A když si budete ohřívat oběd na plotýnce, můžete si na ní rovnou i ohřít čaj od snídaně, a nevařit si zbytečně nový!“.
Pošťák Kuba Jakub začne radostně tancovat po místnosti. Dotancuje doprostřed místnost a narazí do paní v nádherných šatech. Lekne se a zablekotá: „Promiňte, já nevěděl, že tu stojíte“. „Nic se neděje Kubo.“ odpoví ta paní. „Vy mě znáte?“ podiví se pošťák Kuba Jakub. „I jak pak bych tě neznala, znám každého tvora na této planetě. Jsem přeci Královna Příroda.“ „Co, co, co?“ koktá pošťák Kuba Jakub. „Já Vás všude hledám. Mám pro Vás dopis. Kde se tu najednou tak berete?“. Podává královně dopis a celý se třese. Královna ho chytí za ruku a povídá mu: „Kubo, Kubíku. Dneska jsi pochopil jak je to s mým královstvím víc, než jiní za celý život. Chtěla jsem ti poděkovat a pasovat tě na rytíře. Rytíře, který dokáže chránit království Přírody. Děkuji ti i za ten dopis. Nashledanou.“
Jak se objevila, tak zase zmizela. Pošťák Kuba Jakub nevěděl, zda se mu to jen zdálo, nebo ne. Lehnul si do zpět do postele a tvrdě usnul. Ráno se podíval do své pošťácké brašny a dopis nenašel. „Nezdálo se mi to,“ usmál se a vydal se na cestu zpět. Zpátky do své milované Prahy.

Po přečtení povídky popřemýšlíme, jak lze konkrétkně v našem domečku šetřit s vodou, elektřinou a vůbec jak pomáhat přírodě.